Stojí současná vládní moc o kontrolu veřejností?

Stojí současná vládní moc o kontrolu veřejností?

Možná o ni nestojí žádná moc, když už dosáhne svého. Podstatné je, zda ji vítá, umožňuje, nebo jí přímo brání či legitimní pokusy občanů zúčastnit se veřejného diskurzu ignoruje.

Aby občan mohl spolurozhodovat o vývoji a směřování společnosti, musí mít dostatek pravdivých informací. Pokud je nemůže získat z veřejně dostupných zdrojů, může oslovit ty, kteří je mají. Setká-li se s ignorancí nebo úhybnými manévry (což je v důsledku totéž), má oprávněný důvod zamyslet se nad tím, čím je v očích státní a úřední moci, neboli jaké úrovně demokracie dosáhla země, v níž žije.

Pokud je občan informován z veřejně dostupných nebo dokonce veřejnoprávních zdrojů o dosud nevídaném nezákonném jednání, jímž jsou výrazně dotčena práva našich spoluobčanů způsobem běžným v nejtemnějších časech komunismu, pak jsou-li takto alarmující informace záměrně okleštěny do podoby, v jaké je není možné ověřit, je to vážné selhání těch, kteří je poskytli i těch, kdo jim je umožnili veřejnosti předat.

Můžeme tolerovat, když média takové informace neověří okamžitě nebo, že okamžitě nežádají jejich doplnění způsobem, který by potvrdil jejich pravdivost. Pokud se tak nestane následně nebo dokonce ani po roce, je cosi shnilého na poli politickém i mediálním.

Lidé, i když ne všichni, mají přirozenou potřebu vědět, v jaké zemi žijí; potřebu přesvědčit se, do jaké míry mohou důvěřovat státní moci; jak jsou státní mocí vnímáni a co od ní mohou očekávat.

Dne 30. 3. 2023 jsem si v Parlamentních listech otevřel profil tehdejšího ministra školství pana Balaše a vložil jsem tento dotaz nadepsaný

Politicky motivované dehonestování dětí ve školách

Vážený pane ministře,
nedávno jste byl spolu s hlavním školním inspektorem hostem v ČT. Tématem byla šikana ve školách.

Je Vám již známo, ve kterých školách došlo v době prezidentské kampaně k onomu dehonestování žáků jejich učiteli a především k vynucování informací o volebních preferencích jejich rodičů? Ptám se proto, že vymoci si z pozice autority učitele takové informace v listinné podobě a ještě opatřené podpisem je porušením zákona o ochraně osobních údajů a o jejich zpracování . Děkuji za odpověď.

 

Pan ministr krátce na to z úřadu odešel ze zdravotních důvodů, proto jsem podobný dotaz položil jeho nástupci. Redakce Parlamentních listů jej, k mému překvapení, neschválila. Dotaz jsem tedy zkrátil na minimum a omezil se na otázku, zda se vedení školy omluvilo žákům a jejich rodičům za nezákonné jednání učitele. Ani tentokrát nebyl můj dotaz redakcí schválen.

Ředitel Parlamentních listů je pan Mgr. Bc. Jan Holoubek, který je také šéfredaktorem PrahaIN, v němž vyšel jeho článek o nezákonném vymáhání osobních údajů na nezletilých žácích nejmenované pražské školy. Je to právě ten článek, jehož obsahem částečně Andrej Babiš podepřel svoji kritiku role novinářů v čase prezidentské kampaně. Rozhodně bylo jeho exposé o „největším hnusu“ prezidentské kampaně působivé, o čemž svědčí i řada komentářů v diskusi pod článkem pana Holoubka.

Pokud státní a úřední moc očekává od občanů slepou důvěru nebo alespoň mlčení, vnímá je především jako organismy schopné vhodit hlasovací lístky do volebních uren a tím voleným politikům zajistit živobytí.

Pokud někoho zajímá i postoj školní inspekce k mému všetečnému dotazu, jeho znění a odpověď, pak stačí kliknout.

Autor: Jaroslav Herda, zdroj: idnes
0Shares
Blog Česko