Strach je součástí života v Rusku. Ale Navalnyj řekl, že se nesmíme bát

Strach je součástí života v Rusku. Ale Navalnyj řekl, že se nesmíme bát

První emoce, kterou jsem cítil, když jsem se dozvěděl, že Navalnyj byl zabit, byl strach. Tento strach byl hmatatelný i mezi mnoha aktivisty, které znám, a způsoboval, že se lidé rozplakali – mrazivý účinek, který sahal až do ledového města Charp, kde Navalnyj zemřel, až do teplých kaváren Tbilisi. Strach ale nemusí být paralyzující. Místo toho by nás všechny měla přimět k akci.

Spisovatel Viktor Pelevin kdysi řekl, že každý Rus se podvědomě připravuje na doživotní vězení. To platí zejména pro ruské aktivisty. Bojíme se policie a telefonátů z neznámých čísel. Bojíme se nočních návštěv maskovaných agentů. Bojíme se, že nás při ranním běhu míjejí muži v nepopsatelných šatech. V konečném důsledku se bojíme vězení a smrti nebo zranění z rukou Putinova státu.

Je toho hodně, čeho se bát. V Rusku je více než 1000 politických vězňů a tamní věznice jsou samy o sobě mučícími nástroji, což je systém zděděný po stalinistických gulazích. Zacházení, které postihlo Navalného, není neobvyklé. Vězni si odpykávají trest v nesnesitelném horku nebo chladu, jsou uvrženi do trestných cel, izolováni, vyhladověnibiti a znásilňováni.

Každý, kdo se postaví proti Kremlu, riskuje, že skončí v tomto nelidském systému. Dokonce ani lidé mimo Rusko nejsou v bezpečí, když Kreml stupňuje mezinárodní represe – stačí se zeptat aktivisty Lva Skorjakina, uneseného v Kyrgyzstánu, nebo ruského vojenského přeběhlíka Maxima Kuzminova, který byl údajně zastřelen ve Španělsku. V Rusku neposkytuje ochranu ani americký pas, jak je vidět na nedávném zatčení americko-ruské státní příslušnosti Ksenie Karelinové, které hrozí až 20 let vězení za dar 50 dolarů ukrajinské charitě. Strach je tedy opodstatněný.

Více info na Moscow Times

0Shares
Česko Svet