Slovensko Aktuálne

Mohlo by se zdát, že tygři nebo nosorožci nemají kromě několika exemplářů v zoologických zahradách s Českou republikou nic moc společného. Přitom se právě Česko před několika lety stalo důležitým centrem pro pašování vzácných nosorožčích rohů a také tygrů. „Roh nosorožce má na černém trhu hodnotu přes 12 milionů korun,“ přibližuje lukrativní byznys Miroslav Nožina z Ústavu mezinárodních vztahů.

Nelegální obchod s přírodninami se podle Miroslava Nožiny v posledních letech rozjel ve velkém. Souvisí to nejen s globalizací a organizovaným zločinem, ale i s běžnou turistikou.

„Začíná to od malých věcí, jako že si turista sebere kytičku na pláži a pak zjistí, že podle CITESU (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin – pozn.red.) patří mezi chráněné druhy nebo si koupí od domorodce suvenýr – třeba krásné mušličky – s nadějí, že podporuje místní ekonomiku, a přitom zvíře patří na seznam ohrožených druhů,“ popisuje.

Zvířata nekřičí

Nedávná zpráva Světového fondu na ochranu přírody (WWF) uvádí, že za posledních padesát let se populace divokých druhů zvířat snížila o dvě třetiny. V Latinské Americe index měřící biodiverzitu klesl dokonce o 94 %.

„Od roku 1970 zmizelo z planety 60% živočišných a rostlinných druhů. A jde to ohromným tempem. My se věnujeme intenzivně tématům jako migrace, ekonomika atd., ale alarmující stav přírody stále zůstává tak trochu stranou, protože nepůsobí tak tragicky, společnost to nevidí. Zvířata totiž nekřičí,“ upozorňuje docent Nožina.

Vystudovaný antropolog léta zkoumá antropologii kriminality, zaměřuje se na témata mezinárodní organizované kriminality, kriminality v diasporách, drogovou problematiku a nelegální obchod s přírodninami. V Centru pro studium globálních regionů se specializuje na Asii a Pacifik.

„Do nelegálního obchodu s přírodninami se zapojil organizovaný zločin, protože jde o značně ekonomicky výhodnou činnost. Ročně generuje něco mezi deseti až dvaceti miliardami dolarů. Takže skupiny, které se dříve zabývaly třeba pašováním drog, dnes využívají své kanály k pašování zvířat, ať už živých nebo mrtvých,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Podle Nožiny v současné době fungují v obchodu s přírodninami a zvířaty tři velké trhy: Čína a jihovýchodní Asie, Spojené státy a Evropská unie. Ve směru na USA a Evropu se pašují především trofeje a trofejní zvířata, ale také domácí mazlíčci. Z Jižní Ameriky a z Afriky se do Evropy pašují třeba hadi nebo vzácní papoušci. Čína a jihovýchodní Asie jsou zase největšími odběrateli věcí spojených s tradiční asijskou medicínou. Tam se ve velkém pašují tygři, žraloci, rohy nosorožců nebo luskouni. Jejich krunýře jsou v čínské medicíně vysoce žádané a protože v Asii si luskouny už zcela vybili, dováží se načerno z Afriky.

„Vždycky se myslelo, že obchod s přírodninami je primárně problémem trhu jih – jih. Tedy Afrika – Asie, Latinská Amerika – Asie, ale to už dnes není pravda. Ukázalo se, že významným centrem tohoto obchodu je například Česká republika,“ říká Miroslav Nožina s tím, že nelegální trh se zvířaty se však českým bezpečnostním složkám daří na rozdíl od jiných evropských zemí poměrně dobře mapovat.

Jako půlka tablety aspirinu

„Já se hodně zabýval nelegálním trhem s nosorožčími rohy, do kterého byli poměrně intenzivně zapojeni také Češi, proto uvedu jako příklad rozmachu nelegálního obchodování u nás právě nosorožce,“ vrací se Nožina do období kolem roku 2008, kdy v Asii obrovsky narostla poptávka po prášku z rohů nosorožce. Místní lidé věří, že roh z nosorožce rozmělněný na prášek funguje jako lék na řadu neduhů.

Fakticky se v rozborech zjistilo, že malé množství prášku má účinek asi jako půlka aspirinu, ale někdy kolem roku 2008 se objevila ve Vietnamu fáma, že prášek výborně funguje proti rakovině. „Jakási místní celebrita řekla, že ji to vyléčilo z rakoviny a tato informace rozjela vlnu obrovského zájmu o nosorožčí rohy,“ popisuje Nožina.

V jihovýchodní Asii však už podle něj zbývá jen pár desítek nosorožců, ve Vietnamu není jediný. Posledního zabili v roce 2010. Následně proto začalo masivní vybíjení nosorožců v Africe. Buď klasickým pytláctvím, kdy pašerácké a povstalecké skupiny v Jihoafrické republice a v Mosambiku vybíjely samopaly nosorožce a uřezávaly jim rohy, které se pak prostřednictvím čínských a vietnamských kriminálních sítí vozily na trhy do Číny a Vietnamu, nebo vykrádáním trofejí z muzeí a zámků. Právě druhý způsob se už týkal i České republiky.

Zájem o trofeje Emila Holuba

„Roh vydrží docela dlouho, a tak se po celé Evropě objevila vlna loupeží v muzeích nebo na zámcích, kde si majitel v minulosti přivezl jako trofej roh nosorožce. U nás například zmizely rohy z muzea Emila Holuba v Holicích, ale byly i další případy,“ uvádí Nožina, jak se zájem o rohy přesunul do Česka. Za vykrádáním muzeí a zámků po Evropě stála například irská kriminální skupina Rathkeale Rovers.

„ To jsou gangy, které se pohybují po Evropě, žijí v karavanech, kde ale mají počítače a přes ně si dělají kšefty. V Česku se objevily kolem roku 2005, 2006. Dělali různé podvody, třeba u nás se prezentovali jako falešní asfaltáři. Zapojili se i do krádeží rohů nosorožců po Evropě,“ říká Nožina.

Policie později zjistila, že v tuzemsku trofeje kradla organizovaná skupina tří Čechů. Jeden narkoman, druhý člen podsvětí, kteří byli odsouzeni. Třetí člen skupiny, její šéf, vyklouzl.

„Spojení s Rathkeale Rovers se nepodařilo prokázat. Druhá vyšetřovací verze byla, že zloději byli napojeni na vietnamskou komunitu v České republice, která má kontakty na asijský trh. Ani to se ale nepodařilo prokázat,“ popisuje dosud nevyřešenou záhadu kolem vykrádání trofejí z českých památek Miroslav Nožina.

Podle něj se v Česku nejvíc rozjel třetí způsob, jak se k trofejím dostat, a sice prostřednictvím najatých „pseudolovců“. Těmi se stali například zdravotní sestra nebo strážník ze západních Čech.

Falešní lovci na safari

„CITES má tři kategorie ochrany zvířat. Nosorožci byli v té nejvyšší – první, což znamená, že se nesmí lovit, prodávat a tak dále. Pak ale v Jihoafrické republice a ve Svazijsku spadli v letech 1994 a 2004 do nižší kategorie, což znamená, že se tam smí lovit kontrolovaně a v omezeném množství,“ vysvětluje Miroslav Nožina.

V Jihoafrické republice, kde je velké množství soukromých safari a farem, nabízejí kromě vyjížďky do přírody také lov. Ceny se pohybují kolem 400 dolarů za lovce na den. Za zastřelení například žirafy zaplatíte kolem 3 500 dolarů. Trofej, kterou si s sebou lovec odveze, je ale neprodejná. Může si ji vystavit doma, prodej trofeje je ale nezákonný,“ vysvětluje Nožina.

Do Jihoafrické republiky začali najednou přijíždět lovci z Vietnamu, kteří měli zájem o „trofejní lov nosorožců“.

„Jihoafričanům začalo být po nějakém čase divné, že tam najednou loví tolik Vietnamců, kteří ale nikdy předtím nelovili. Nebyli to elitní lovci nebo milionáři, co jezdí na safari. Byli to obyčejní lidé, které tam zjevně odvezli, na jejich jméno napsali licenci, nosorožce odstřelili, sebrali roh, který pak prodali na asijském trhu za dobré peníze.“ popisuje Nožina, jak se v Jihoafrické republice rozjel byznys s falešnými lovci.

Jihoafrická republika reagovala na tyto kriminální aktivity tím, že zakázala účast na safari a lovu osobám s dlouhodobým pobytem na území Vietnamské republiky. Kriminální gangy proto „vietnamské lovce“ nahradili thajskými.

„Jenže se ukázalo, že thajští lovci jsou ve skutečnosti thajské dívky posbírané z nevěstinců v Johannesburgu. Přivezli tam dívku, nechali na ni napsat loveckou licenci, vyfotili jí s kořistí, jako důkazní dokumentaci. Na fotkách pak vidíte holky v žabkách, co drží flintu větší, než jsou samy. Takže Jihoafričané zakázali lov i pro Thajce,“ vysvětluje Nožina, jak se do hry dostali nakonec Češi.

Organizovaný zločin se napojil na příslušníky vietnamské komunity v České republice, konkrétně v západních Čechách, kde přes českou přítelkyni vietnamského obchodníka začali najímat falešné lovce. Lovit nosorožce tak odjela třeba místní zdravotní sestra, obecní strážník či řemeslník.

„Zkrátka je vzali na výlet do Afriky,“ usmívá se hořce docent Nožina: „Koupili jim letenky, povozili je po safari, dali nějaké kapesné. Pak je vzali na lov, zastřelili zvíře za ně, vyfotili je s ním a posadili zpátky do letadla. To byly první případy, kdy se u nás začaly objevovat rohy nosorožců.“

Češi ven z Afriky

Rohy podle Nožiny nejdříve gangy vozily rovnou do Vietnamu, pak je ale začali odchytávat jihoafričtí celníci, kterým bylo divné, že čeští občané vyváží rohy do Vietnamu. Takže Češi nakonec legálně vyváželi své trofeje do Česka, kde se jim posléze „ztratily“.

„Jihoafričané tedy přitvrdili a vydali nařízení, že lidé, kteří k nim jezdí lovit, musejí být skuteční lovci, tedy buď členy loveckého svazu nebo musí mít potvrzení, že aktivně loví,“ popisuje Nožina období, kdy se do kriminální aktivity zapojili v Česku i elitní lovci – členové mysliveckých svazů, zámožní podnikatelé a podobně.

„V České republice máme dnes elitní lovce. Ať už v rámci mysliveckých svazů, ale i některé zámožné podnikatele. Zajímavá pak byla jejich vyšetřovací vysvětlení, jak o trofeje dovezené z Afriky v Česku přišli. To byly historky typu: Kde máte ten roh? No já šel do lesa na houby, nechal jsem ho v igelitce na sedačce a on mi ho někdo ukradl. Nebo druhý říkal, že mu roh doma plesnivěl, tak ho vyhodil do popelnice…roh za deset milionů,“ kroutí hlavou Miroslav Nožina. Později se ukázalo, že do tzv. pseudohuntingu byli zapojeni nejen Češi, ale také lovci z Polska, Slovenska nebo ze Švédska. V Česku se ale zachytilo nejvíc případů díky kvalitní práci bezpečnostních složek.

Výsledkem celé aféry bylo, že Jihoafričané Čechům zakázali lov v Africe, podobně jako předtím Vietnamcům a Thajcům. „Češi jsou teď na černé listině. Lidé s dlouhodobým pobytem na území ČR mají už sedm let zakázaný lov nosorožců v Africe,“ konstatuje Miroslav Nožina.

zdroj: hlidacipes.org