Čítal som životopis Jaroslava Haška. Už som uverejnil článok v ktorom som publikoval úryvky z knihy a poznámky, ktoré som si pri čítaní robil.
Teraz sa k tejto knihe vrátim. Jaroslav Hašek bol priamy účastník bojov v 1. svetovej vojne, na východnom fronte.
V knihe sa o bojoch píše toto: Ukrajinská fronta se dále neodvratne hroutí. Ruští vojáci hromadně opouštejí zákopy a utíkají domů, ke svým ženám, do svých zemljanek.
Chování ruských vojáků je Haškovi nepochopitelné, ale cítí, že se v Rusku děje něco děsivého.
Z jeho listu: Najde se někdy psycholog, který by řekl vše, co se dálo v duši vojáků těch gvardejských plukú, kteří odešli z okopů, zahodili pušky do žita a šli drancovat týlová skladiště prádla, cukru a machorky, kteří vyházeli patrony ze sumek, aby tam měli místo pro konzervy z vydrancovaných skladů v Jezerné, Tarnopoli a jinde, kteří zanechali okopy nechráněné a do jednoho dobrovolně odešli a klidně proudem odcházejí z pozic, nic nedbajíce že na některé části pozic stoja jejich druzi, které po jejich dobrovolném odchodu obklopují vlny Němců a Rakušanů, že tam stojí jako ojedinělé ostrúvky, vzdorujíce obrovské přesile nepřátel, opušteni ode všech, bez naděje na podporu.
Je dobré si tieto veci pripomenúť teraz, počas prebiehajúcej Vojny na Ukrajine, keď Rusi masírujú ľudom mozgy propagandou o ruskej neporaziteľnosti.
Autor: Juraj Paškuliak
