Jan Hnízdil: „Přece by nám nelhali.“ Ale lhali. Covid, Ukrajina? Lidé se tak bojí pravdy, že ji nechtějí znát

Jan Hnízdil: „Přece by nám nelhali.“ Ale lhali. Covid, Ukrajina? Lidé se tak bojí pravdy, že ji nechtějí znát

Probuzení občanů zrovna nevidí celostní lékař Jan Hnízdil. „Fakta týkající se zneužití covidu (Ukrajiny) k mocensko-politickým účelům odmítají i s odstupem. Říká se tomu pštrosí syndrom. Někteří lidé se tak bojí pravdy, že ji raději nechtějí znát,“ sdělil ParlamentnímListům.cz. A umělci a jiné osobnosti, které nás vedou ke konformitě? „Důvěru a sympatie, které k nim chováme, automaticky přeneseme na sdělení, které přinášejí. ‚Přece by nám nelhali,‘ říkáme si. Ale lhali,“ soudí Hnízdil.

Na Nový rok přednesl projev Petr Pavel. Četl ho celý ze čtecího zařízení. Během dvanácti minut bylo zapotřebí 22 střihů, často velice blízko sebe. Zaregistroval jsem výtku vůči České televizi, že jich bylo moc a některé nesmyslné. Málokdo si však uvědomil, že střihy byly nutné proto, že hlava státu nebyla schopna text přečíst souvisle a bez přeřeknutí. Navíc bylo podle projevu zřejmé, že Petr Pavel odříkává text připravený někým jiným. Působil jako školák, který u tabule odříkává našprtaný – a ještě ne moc dobře – text, rozhodně ne jako psychopat, který se prodral k moci. Je výjimkou, nebo začátkem nového trendu, že na nejvyšší místa se budou dostávat uhlazení pánové typu Petra Pavla a Petra Fialy, jejichž chování a vystupování zdánlivě nelze nic vytknout?

Nonverbální prvky v projevech prezidenta Pavla, premiéra Fialy a dalších vládních loutek bijí do očí. Toporné držení těla, strnulé pohyby, setřelá mimika, monotónní řeč… Doslova deklamují předložený text, jedou podle not. Když se paní plukovnice prezidentové na konferenci v Kyjevě zeptali, jaký dopad má válka na psychiku dětí, byla úplně mimo. Několik minut zoufale listovala papíry, zapomněla mluvit anglicky, na dotaz nedokázala reagovat… Ve scénáři to nebylo. Politika je loutkohra s prvky iluzionismu. Jde o to přitáhnout pozornost diváků, vtáhnout je do hry, vytvořit iluzi demokracie, navodit stav hypnotické poslušnosti. Vládní politici jsou iluzionisté třetího řádu. Dostávají scénáře, posty a benefity, které je udržují v představě, že jsou řídicími prvky systému.

Ta představa o vlastní důležitosti a o tom, že něco skutečně řídí, je patrná na jednom každém členovi Fialova kabinetu. Kdo ovšem za nimi tahá za nitky?

Od nich vedou nitky k iluzionistům druhého řádu. Říká se jim globální (j)elita. Jedná se o pár nejbohatších lidí světa, majitele bank, médií, farmaceutických a zbrojních korporací. Většinou se jedná o bezohledné, bezcitné a dravé psychopaty. Narodili se ve správné době, s přístupem k rodinnému či firemnímu bohatství, mají talent k burcování nenávisti, mohou tak zařídit zotročení a smrt obrovského počtu nic netušících lidí. Dílo zkázy pak sledují s uspokojením, z bezpečné vzdálenosti. Sociolog Austin Harrington dokonce považuje psychopaty za nový (ne)lidský druh – (ne)tvory jako výsledek společenského systému založeného na individualismu, dravosti a bezohlednosti. Podle potřeby rozpoutávají chaos, straší nebo uspávají obyvatelstvo, organizují hru na demokracii, vytvářejí legislativu nezbytnou pro uspokojení nikdy nekončící nenasytnosti. Od nich se řídicí nitky sbíhají přímo do rukou Satana, který je metaforou absolutního zla a mamonu.

 

Tihle iluzionisté třetího řádu dovedou i pobavit. Co říkáte skeči premiéra Fialy s nutellou?

Sklidil za něj kritiku a posměch. Nezaslouženě. Byl to záblesk lidskosti. Poprvé mi připadal uvolněný, autentický. Oči mu zářily, na čokoládách si pochutnával, olizoval se až za ušima, se zaujetím porovnával ceny, bezelstně doporučoval nakupovat v Německu. Jako by se vrátil do dětství. Malý mlsající Péťa. Věřím, že je v podstatě slušný člověk. Mnohem lépe by mu seděla role kvalitáře v čokoládovně Ferrero než role kašpárka v loutkohře globálních psychopatů.

Více info na parlamentnilisty.cz

0Shares
Česko Rozhovory